Back Min Afrikaans لغات مين الصينية Arabic ܠܫܢܐ ܕܡܝܢ ARC Chinu min AST मिन भाषा AWA Минь телдәре Bashkir Мин (език) Bulgarian Mineg Breton Saro Min BTM Min (llengua) Catalan
| Min | |
|---|---|
 | |
 Mapa rozšíření jazyka | |
| Rozšíření | Čína, Tchaj-wan, číské komunity v jihovýchodní Asii a USA |
| Počet mluvčích | 70 milionů |
| Klasifikace | |
| Písmo | čínské znaky, církevní přepis, Pe̍h-ōe-jī, Bàng-uâ-cê |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | cdo |
| Ethnologue | cdo |
| Wikipedie | |
| cdo.wikipedia.org | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Min (čínsky v českém přepisu min jü, pchin-jinem mǐn yǔ, znaky zjednodušené 闽语, tradiční 閩語) je čínský jazyk, nebo spíše skupina jazyků, kterou mluví přibližně 70 milionů lidí v provincii Fu-ťien v jihovýchodní Číně, dále na severovýchodě provincie Kuang-tung, na jihu provincie Če-ťiang, na části ostrova Chaj-nan a na Tchaj-wanu. Název pochází od řeky Min-ťiang, která protéká provincií Fu-ťien.
Min je obvykle charakterizován jako jeden ze sedmi až deseti čínských jazyků, také nazývaných jako dialekty (viz článek čínština), ale v jejich rámci dosahuje největšího stupně rozrůzněnosti, což je způsobeno neprostupným a hornatým terénem Fu-ťienu a okolních oblastí. Obsahuje také velké množství archaismů starších než střední čínština, které se v ostatních dialektech nedochovaly. Jednotlivá „nářečí“ (útvary) min používaná v jednotlivých okresech si často nejsou vzájemně srozumitelná. V horách západního Fu-ťienu si často nejsou vzájemně srozumitelná ani nářečí sousedních vesnic.[1]
- ↑ Norman, Jerry (1988), Chinese, Cambridge: Cambridge University Press, ISBN 978-0-521-29653-3., s. 188